„Prodával jsem dům. Nasadil jsem cenu 2,-mil. Kč. Po měsíci se objevil kupec, nabízel o dvě stě tisíc méně. Nesouhlasil jsem a on koupil něco jiného. Dům jsem pak prodal až za deset měsíců a o pět set tisíc levněji! Nenechal jsem si poradit a přišel tak o sta tisíce na ceně a další desetitisíce na úrocích za 10 měsíců…“
 

Určit správnou cenu prodávané nemovitosti není jednoduché. Když si uvědomíme, že prodávající a kupující mají při prodeji naprosto odlišné zájmy

Prodávající chce získat co nejvyšší cenu    X    kupující zaplatit co nejnižší.....

je s podivem, že k prodejům vůbec dochází!

Mohou se vůbec domluvit?

Z praxe víme že mohou, či spíše většinou musí.

Pokud prodávající potřebuje nemovitost prodat, tak ji prodá a je jen otázka za jak dlouho, komu a za kolik.

Pokud při nabídce zvolíte vysokou cenu, budete kupce hledat dlouho. Zájemci o koupi sledují co se nabízí, nabídky si vyhodnocují a s viditelně předraženými neztrácejí čas. Pokud se nějaká nemovitost nabízí hodně dlouho, stane se podezřelou. A i když pak slevíte na reálnou úroveň, kupci si říkají že s nemovitostí není něco v pořádku. A Vy budete rádi, že ji nakonec prodáte i pod cenou.

Pokud zvolíte cenu nízkou:

a) buď dům prodáte pod cenou,

b) nebo to bude Váš taktický tah, kterým získáte hned několik vážných zájemců.

Pokud máte obchodního ducha a zkušenosti, můžete si pak rozumným jednáním vybrat z nich toho, který dá cenu nejvyšší. Důležité je při těchto jednáních chovat se vůči všem férově a s citem! Jinak Vám všichni utečou.

 

Jaké bývají přístupy prodávajících k určení ceny:

Přístup „kolik potřebuji“: určí cenu podle svých potřeb – třeba ceny nového BMW.

Přístup „počtáře“: sečte náklady, které měl na pořízení nemovitosti s náklady na její rekonstrukci, opravy a dostavby, přidá si něco navíc a za součet začne dům nabízet.

Přístup „skoro realisty“: pročte si inzeráty na internetu a cenu svého domu si určí podle nabídkových cen; často si však nekriticky vybere jako vzor ceny nejvyšší a zároveň nevezme na vědomí, že skutečné prodejní ceny jsou ve skutečnosti o dost nižší, než nabídkové.

Přístup „realisty“:

a) zajde si do realitní kanceláře, která má dlouholeté zkušenosti a nechá si poradit,

b) nebo ví za kolik prodali sousedi své domky (pozor! ne za kolik nabízeli!);

svůj dům s nimi nezaujatě porovná a podle velikosti, stavu a místa upraví svou nabídkovou cenu.

Nejblíže k určení správné ceny jsou Skoro realista a realista a to proto, že znají odpověď na otázku: Kdo určuje kupní cenu?

Vědí, že to není ani prodávající, ani kupující, ale trh. A o tom si povíme příště podrobněji.